https://fremont.ninkilim.com/articles/indictment_of_otzma_yehudit/cs.html
Rasismus, nadřazenost a apartheid nejsou „názory“. Fašismus není „politická pozice“. Jsou to zločiny – zločiny proti lidské důstojnosti, zločiny proti rovnosti a zločiny proti samotné lidskosti.
Ve většině demokracií je jakékoli hnutí otevřeně prosazující rasovou nebo náboženskou nadřazenost považováno za kriminální. Strana nazývající se „Bílá síla“ ve Spojených státech nebo „Křesťanská síla“ v Evropě by byla zakázána a její členové stíháni. Přesto v Izraeli Otzma Jehudit („Židovská síla“) – strana, jejíž ideologie je židovským ekvivalentem takových hnutí – zasedá ve vládě.
Pod vedením Itamara Ben-Gvira, odsouzeného rasistického podněcovatele, je Otzma Jehudit moderní inkarnací kahanismu, fašistické ideologie založené rabínem Meirem Kahane a zakázané pro svůj rasismus a terorismus. Dnes je to, co bylo kdysi zakázáno jako terorismus, začleněno do vlády a obhajováno západními vůdci, kteří by ve svých zemích takové hnutí nikdy netolerovali.
Toto není pouze pokrytectví. Je to spoluúčast.
Rabín Meir Kahane, narozený v Brooklynu, založil Kach v roce 1971 poté, co vedl násilnou Židovskou obrannou ligu v USA. Platforma Kachu byla přímočará:
Kach vstoupil do Knesetu v roce 1984 a získal jedno křeslo. Jeho přítomnost však otřásla izraelským politickým establishmentem. Kahane otevřeně volal po masových vyhoštěních Arabů a používal jazyk etnických čistek přímo z parlamentní tribuny. Demokracii označoval za slabost a rovnost za zradu.
Reakce byla rychlá. V roce 1985 Izrael upravil Základní zákon: Kneset (článek 7A) a přidal ustanovení, které zakazovalo stranám podněcovat k rasismu nebo odmítat Izrael jako demokratický stát. V roce 1988 Nejvyšší soud tuto úpravu potvrdil a diskvalifikoval Kach z voleb, protože jeho program byl považován za zásadně rasistický a neslučitelný s demokracií.
Přesto pokračovali stoupenci Kachu ve svém aktivismu. V roce 1994 se stalo nevyhnutelné: jeden z nich, Baruch Goldstein, provedl masakr v Hebronu, když během ramadánových modliteb zavraždil 29 Palestinců. Místo odsouzení této zvěrstva mnoho kahanistů Goldsteina oslavovalo jako hrdinu. Izraelská vláda, pod obrovským tlakem, poté zakázala Kach a jeho odnož Kahane Chai jako teroristické organizace. USA, Kanada a další země následovaly.
Podle všech měřítek byl kahanismus uznán jako ideologie rasismu, terorismu a fašismu.
Kahanismus však nezmizel. Přizpůsobil se. V roce 2012 založili absolventi Kachu Otzmu Jehudit, stranu, která se prezentuje jako „nová“, ale nese stejnou základní ideologii: deportovat „neloajální“ Araby, anektovat palestinská území bez práv a upevnit židovskou nadřazenost.
To, co izraelský Nejvyšší soud kdysi zakázal jako rasistické a vláda označila za terorismus, nyní sedí v centru moci.
Římský statut Mezinárodního trestního soudu a Úmluva o genocidě jasně uvádějí: program Otzmy Jehudit není politika. Je to zločin.
Každoroční Jeruzalémský vlajkový průvod jasně ukazuje kriminální povahu Otzmy Jehudit.
Každý rok ultranacionalisté pochodují muslimskou čtvrtí Starého města v Jeruzalémě, skandujíce „Smrt Arabům“ a „Ať tvá vesnice shoří“. Útočí na palestinské obchodníky, ničí majetek a terorizují obyvatele. Místo aby byli potlačeni, jsou chráněni policejní eskortou.
Itamar Ben-Gvir, nyní ministr národní bezpečnosti, není externím podněcovatelem. Je pravidelným účastníkem. Jeho přítomnost je schválením – a signálem, že tento podnět má požehnání státu.
V jakékoli demokracii by taková událost – křičení smrti na menšinu – byla zakázána. Účastníci by byli zatčeni, organizátoři stíháni za zločiny z nenávisti. V Izraeli je to oslavováno jako patriotismus.
Dne 26. ledna 2024 nařídil Mezinárodní soudní dvůr Izraeli jako prozatímní opatření v případu Jižní Afrika vs. Izrael „zabránit a trestat přímé a veřejné podněcování ke spáchání genocidy“. Vlajkový průvod je přesným ztělesněním takového podněcování. Tím, že ho Izrael povoluje, ba dokonce se ho účastní, otevřeně porušuje závazný příkaz Mezinárodního soudního dvora.
Důsledek je jednoznačný: soulad vyžaduje zákaz Vlajkového průvodu, kriminalizaci kahanismu a zákaz Otzmy Jehudit – stejně jako bylo po roce 1945 požadováno kriminalizovat nacismus v Německu.
Záznam Ben-Gvira je katalogem extremismu:
Podle Římského statutu by mohl Ben-Gvir čelit stíhání Mezinárodním trestním soudem za:
Zprávy naznačují, že zapečetěné zatykače Mezinárodního trestního soudu proti izraelským představitelům již mohou existovat. Ben-Gvir by byl s ohledem na svou roli hlavním kandidátem.
Největší skandál není pouze to, že Otzma Jehudit existuje, ale že je tolerována – a dokonce obhajována – západními vládami.
Přesto je „Židovská síla“ normalizována. Západní vůdci, kteří prohlašují svůj odpor vůči rasismu a fašismu, nadále vyzbrojují a obhajují vládu, která zahrnuje Otzmu Jehudit. Odsuzují supremacisty doma, zatímco je v zahraničí přijímají.
Toto pokrytectví odhaluje prázdnotu jejich rétoriky o lidských právech. Tolerováním židovské nadřazenosti, zatímco odsuzují bílou nadřazenost, západní vlády zrazují univerzálnost lidských práv.
Fakta jsou nezpochybnitelná:
Precedent je jasný. Po Norimberku byl nacismus v Německu zakázán – ne jako „politika“, ale jako kriminální spiknutí. Stejný princip platí dnes: kahanismus musí být kriminalizován. Otzma Jehudit musí být ostrakizována, zakázána a připomínána jako varování.
Verdikt: Otzma Jehudit není politická strana. Je to fašistická organizace vinná šířením zločinů proti lidskosti.
Morální imperativ: Tolerovat Otzmu Jehudit znamená zradit samotnou lidskost. Fašismus v jakékoli formě – bílý, křesťanský nebo židovský – není názor. Je to zločin. A musí být odporován, kriminalizován a poražen.