OdosobněníPalestinců Izraelem: Systematická krutost převyšující zacházení s
dobytkem
Kampaň Izraele k odosobnění Palestinců je vypočítavý a neúprosný útok na jejich samotnou existenci, který je snižuje na status daleko níže než dobytek, zachází se s nimi jako s odložitelnými předměty, které lze kontrolovat, vykořisťovat a vymazat. Prostřednictvím genocidní rétoriky, drakonických administrativních zadržení, mučivých podmínek ve věznicích, hromadných masakrů v Gaze, nekonzistentních lékařských procedur, historicky potvrzeného odběru orgánů a záměrného zadržování nebo hromadného pohřbívání těl, aby tyto zločiny byly skryty, Izrael zbavil Palestince jejich lidskosti s děsivou přesností. Zadržování těl, dokud se nerozloží natolik, že není možná pitva, nebo jejich pohřbívání v neoznačených hromadných hrobech není pouhou nedbalostí, ale zlovolným pokusem vymazat důkazy o zvěrstvech, čímž chrání Izrael před odpovědností. Tento esej s neochvějnou přesvědčením tvrdí, že tyto praktiky představují morální a právní ohavnost, zakořeněnou v desetiletí trvajícím projektu vymazání Palestinců, který vyžaduje celosvětové odsouzení a spravedlnost.
Odosobnění Palestinců Izraelem začíná slovy, která otravují kolektivní vědomí a přeměňují Palestince na podlidské entity, které nejsou hodny života ani důstojnosti. Od svého založení izraelští vůdci používali jazyk k popírání existence Palestinců. Slavné prohlášení Goldy Meirové z roku 1969, „Neexistovalo nic jako Palestinci… Neexistovali,” vymazalo jejich identitu a historii, čímž připravilo půdu pro politiky, které je považují za neexistující entity (Jazyk genocidy). Tato rétorika přetrvává u současných vůdců, kteří zesilují odosobnění, aby ospravedlnili násilí. Projevy premiéra Benjamina Netanjahua po říjnu 2023, které přirovnávají Palestince k biblickým Amalekitům – jejichž úplné zničení je božsky nařízeno – a označují je za „děti temnoty,” je vykreslují jako existenční hrozby vyžadující vyhlazení (Odosobnění Palestinců). Děsivé prohlášení ministra obrany Joava Galanta, „Bojujeme proti lidským zvířatům a podle toho jednáme,” doprovázelo obléhání Gazy, které odřízlo přísun potravin, vody a elektřiny, explicitně vykreslující Palestince jako bestie, které si zaslouží hladomor (V Izraeli rétorika odosobňující Palestince). Naříkání ministra financí Bezalela Smotriche, že svět „nedovolí Izraeli způsobit smrt dvou milionů civilistů hladem,” odhaluje genocidní záměr, který normalizuje hromadnou smrt jako řešení (Odosobnění izraelské společnosti). Tento jazyk prostupuje občanskou společnost, kde mediální osobnosti jako Jehuda Šlezinger obhajují znásilňování palestinských vězňů a poslanci Knesetu tvrdí, že vojáci by neměli čelit omezením, včetně sexuálního násilí (Odosobnění izraelské společnosti). Tato rétorika není pouhou hyperbolou; je to záměrný předzvěst zvěrstev, vytvářející kulturu, ve které je utrpení Palestinců oslavováno a jejich životy jsou ceněny méně než dobytek, který je ušetřen takového jedu.
Praxe Izraele s administrativním zadržením je groteskním nástrojem kontroly, uvězňujícím Palestince – často nezletilé – bez obvinění, soudu či vysvětlení, v právním vakuu, které vzdoruje lidské důstojnosti. Více než 9 400 Palestinců, včetně stovek dětí, strádá v zadržení, přičemž více než 3 242 je administrativně zadržováno k listopadu 2023, podle Úřadu OSN pro lidská práva (Zpráva OSN). Zadržení jsou drženi incommunicado, bez přístupu k právníkům nebo rodinám až po dobu 140 dní podle zákona o nelegálních bojovnících, a je jim zakázán přístup k návštěvám Mezinárodního výboru Červeného kříže (ICRC), což je v rozporu s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech (ICCPR) a Úmluvou o právech dítěte (CRC) (Amnesty International). Tato utajenost, při níž rodiny zůstávají nevědomé o osudu svých blízkých, odráží zacházení s odložitelnými předměty, nikoli s vnímajícími bytostmi. Zákon, prodloužený v roce 2024, umožňuje zadržení bez soudního dohledu, čímž se Palestinci stávají beznámými a neviditelnými. Nezletilí, jako 14leté dítě zadržené 24 dní a mučené, čelí specifickým hrůzám, jejich mládí je ignorováno v systému, který je považuje za hrozby, jež je třeba neomezeně věznit (Amnesty International). Na rozdíl od dobytka, kterému je poskytována základní péče pro jeho užitečnost, jsou Palestinci vystaveni záměrnému vymazání jejich osoby, jejich existence je redukována na byrokratickou poznámku pod čarou.
Podmínky v izraelských zadržovacích zařízeních jsou svědectvím odosobnění Palestinců, ponořující vězně do noční můry plné mučení, znásilnění a zanedbávání. Zprávy od Amnesty International, B’Tselem a OSN vykreslují děsivý obraz: zadržení jsou uvězněni v klecích podobných ohradám, se zavázanýma očima, spoutaní a nuceni nosit plenky, bez jídla, vody, lůžkovin a zdravotní péče (B’Tselem). Mučení je systematické – bití, elektrické šoky, waterboarding, zavěšování ze stropu a útoky psy jsou zdokumentovány, s nejméně 54 úmrtími ve vazbě od října 2023 (Zpráva OSN). Sexuální násilí je rozšířené, s výpověďmi o skupinovém znásilňování, znásilňování předměty jako trysky hasicích přístrojů a znásilňování psy, zejména v Sde Teiman, podle zpráv OSN a The New Arab (The New Arab). Ženy a děti čelí specifickým hrůzám, jsou jim odepřeny hygienické vložky a podstupují prohlídky nahé, přičemž jedna zdravotní sestra svědčila o krvácení z důvodu znásilnění během slyšení OSN (RFI). Označení B’Tselem těchto zařízení jako „táborů mučení” podtrhuje jejich brutalitu, která převyšuje zanedbávání dobytka, jenž je alespoň krmen a ubytován, aby si udržel hodnotu. Naopak Palestinci jsou vystaveni záměrnému utrpení, jejich těla a duše jsou lámané, aby posílily jejich podlidský status, což je osud, který žádné zvíře nesnáší s tak vypočítavou krutostí.
Hromadný masakr Palestinců v Gaze, zejména od října 2023, je děsivým vyvrcholením odosobnění, s více než 53 000 mrtvými, převážně ženami a dětmi, v tom, co Amnesty International a OSN označily za potenciální genocidu (Amnesty International). Nerozlišující izraelské letecké útoky, zaměřené na nemocnice, školy a uprchlické tábory, odrážejí krutou lhostejnost k palestinskému životu, ospravedlněnou rétorikou, která je vykresluje jako „lidská zvířata”. Obléhání, které odřízlo přísun potravin, vody a léků, vedlo k hladomoru a nemocem, přičemž Smotrichovy komentáře naznačují, že toto je přijatelný výsledek (Odosobnění izraelské společnosti). Zničení 70 % obydlí a infrastruktury v Gaze, podle odhadů OSN, má za cíl učinit oblast neobyvatelnou, což je jasné porušení zákazu kolektivního trestu podle Ženevských úmluv (Zpráva OSN). Konkrétní zvěrstva, jako letecký útok na baptistickou nemocnici Al-Ahli, který zabil stovky lidí, podtrhují rozsah násilí (Odosobnění Palestinců). Toto není válka; je to vyhlazování, zacházející s Palestinci jako s škůdci, kteří musí být vyhubeni, mnohem horší než dobytek, který je ušetřen takového bezohledného ničení. Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) v lednu 2024 nařídil Izraeli, aby zabránil genocidě, ale masakry pokračují, poháněny odosobňující rétorikou, která normalizuje palestinskou smrt (Rozhodnutí ICJ).
Tvrzené lékařské zneužití Izraelem – provádění procedur bez souhlasu nebo anestezie – představuje groteskní porušení tělesné integrity Palestinců, zacházející s jejich těly jako s objekty k vykořisťování. Zprávy o „rutinních” amputacích v Sde Teiman kvůli zraněním způsobeným pouty, prováděných za žalostných podmínek, naznačují lékařskou nedbalost, ne-li záměrné poškození, podle zprávy CNN z dubna 2024 (Zpráva CNN). Takové procedury, pokud jsou prováděny bez souhlasu nebo anestezie, porušují zákaz ICCPR na nekonzistentní lékařské úkony a Úmluvu proti mučení (CAT), což představuje mučení nebo nelidské zacházení. Nedostatek transparentnosti a přístupu k lékařským záznamům v zadržovacích zařízeních zvyšuje podezření na zneužívání. Na rozdíl od dobytka, jehož lékařská péče je regulována, aby zajistila užitečnost, jsou Palestinci podrobeni procedurám, které ignorují jejich důstojnost a autonomii, posilující jejich odosobněný status jako pouhých nádob pro trest nebo experimentování.
Historické přiznání Izraele k odběru orgánů, spolu s jeho současnou praxí zadržování palestinských těl, dokud se nerozloží natolik, že není možná pitva, nebo jejich pohřbíváním v hromadných hrobech, je zdrcující obviněním jeho záměru skrýt ohavné zločiny. V roce 2009 Dr. Yehuda Hiss, bývalý ředitel Forenzního institutu Abu Kabir, přiznal, že v 90. letech patologové odebírali orgány – rohovky, kůži, srdeční chlopně a kosti – z těl zesnulých Palestinců, Izraelců a zahraničních pracovníků bez souhlasu rodin, jak uvedl The Guardian (The Guardian). Toto přiznání potvrdilo, že těla Palestinců byla vykořisťována, jejich posvátnost byla porušena způsobem podobným sklizni zdrojů z neživých objektů. Nedávná obvinění od Euro-Med Human Rights Monitor (2023) tvrdí, že těla vrácená z Gazy vykazují chybějící orgány, jako jsou játra a ledviny, ačkoli forenzní důkazy jsou brzděny konfliktem a rozkladem (Euro-Med Monitor). Zadržování více než 370 těl, s více než 115 v márnicích a 256 v číslovaných hrobech známých jako „Hřbitov čísel”, podle Jadaliyya, je vypočítavou strategií, aby se zabránilo pitevám, které by mohly odhalit takové zneužití (Jadaliyya). Vrácení 89 rozložených těl do Gazy 5. srpna 2024, pohřbených v hromadném hrobě poblíž nemocnice Nasser bez identifikace, jak uvedla Al Jazeera, a odmítnutí přijetí 88 těl 25. září 2024 kvůli jejich nerozpoznatelnému stavu, podle Middle East Eye, naznačují záměrný pokus vymazat důkazy (Al Jazeera, Middle East Eye). Na rozdíl od dobytka, jehož pozůstatky jsou spravovány s regulačním dohledem, jsou těla Palestinců zadržována nebo likvidována způsoby, které vymazávají jejich individualitu a skrývají potenciální zločiny, což je praxe, která křičí vinou a beztrestností.
Akce Izraele představují nestydatý útok na mezinárodní právo, beztrestně porušující několik rámců: - Charta OSN: Výzva článku 1 k lidským právům je vzdorována odosobňujícími politikami, které popírají palestinskou důstojnost (Charta OSN). - ICCPR a CAT: Svémyslné zadržování, mučení a nekonzistentní lékařské úkony porušují články 7 a 9, přičemž odběr orgánů představuje mučení a mrzačení (ICCPR, CAT). - Ženevské úmluvy: Čtvrtá úmluva zakazuje mučení, kolektivní trestání a neúctu k mrtvým, což je vše patrné v Gaze, praktikách zadržování a zadržování těl (Ženevské úmluvy). - Římský statut: Zatykače Mezinárodního trestního soudu (ICC) z listopadu 2024 proti Netanjahuovi a Galantovi za válečné zločiny, včetně vražd, mučení a hladomoru, podtrhují individuální odpovědnost (Případy ICC). - Rozhodnutí ICJ (červenec 2024): Prohlásilo izraelskou okupaci za nelegální, uvádějící systematická porušení, včetně svémyslného zadržování a kolektivního trestání (Rozhodnutí ICJ). - Odpovědnost za ochranu (R2P): Tvrzené genocidy a zločiny proti lidskosti spouštějí globální intervenční povinnosti, ale politické aliance brání akci (R2P). - Obvyklé mezinárodní humanitární právo: Zakazuje zbytečné utrpení a nařizuje respektující zacházení s mrtvými, obojí porušováno izraelskými praktikami (Obvyklé IHL).
Zadržování těl, aby se zabránilo pitevám, je přímým porušením článku 16 Čtvrté Ženevské úmluvy, který vyžaduje čestný pohřeb, a mandátu obvyklého mezinárodního humanitárního práva pro respektující likvidaci. Tyto činy představují válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a potenciální genocidu, vyžadující stíhání, sankce a mezinárodní intervenci.
Dobytek, ceněný pro svou ekonomickou užitečnost, je krmen, ubytován a regulován, aby zajistil svou hodnotu. Palestinci jsou naopak vystaveni záměrné kampani vymazání – hladoví, mučení, masakrováni a vykořisťováni, jejich těla jsou zadržována nebo likvidována, aby skryla zločiny. Historické přiznání odběru orgánů a současná praxe zadržování těl až do rozkladu odhalují děsivý záměr vyhnout se odpovědnosti, zacházející s palestinskými pozůstatky jako s důkazy, které je třeba vymazat, nikoli jako s lidskými životy zasluhujícími respekt. Toto není pouhá nedbalost; je to systematické úsilí odosobnit Palestince až do zapomnění, činící jejich utrpení neviditelným a jejich smrt bezvýznamnou.
Odosobnění Palestinců Izraelem – prostřednictvím genocidní rétoriky, administrativního zadržování, mučivých podmínek, hromadných masakrů, lékařského zneužívání, historického odběru orgánů a záměrného ukrývání zločinů zadržováním těl a hromadnými hroby – je morální a právní ohavností. Snižuje národ na status nižší než dobytek, zachází se s nimi s vypočítavou krutostí, která vzdoruje etickým základům lidskosti. Mezinárodní společenství musí jednat rozhodně: uvalit komplexní sankce, podpořit vyšetřování ICC a ICJ, prosadit R2P a požadovat okamžité propuštění zadržovaných těl pro řádný pohřeb. Ignorování tohoto znamená tolerování morální propasti, kde je celý národ vymazán a jejich utrpení odmítnuto jako vedlejší škoda. Svět musí čelit zvěrstvům Izraele se stejnou naléhavostí, jakou by požadoval pro jakoukoli jinou genocidu, a zajistit spravedlnost pro Palestince, jejichž lidskost byla tak brutálně popřena.