Váha důkazů: Proč Mezinárodní soudní dvůr pravděpodobně shledá Izrael vinným z genocidy – a co to znamená pro Německo Mezinárodní soudní dvůr (MSD) stojí na klíčovém okamžiku své historie. V případu Jihoafrická republika proti Izraeli má soud rozhodnout, zda izraelské akce v pásmu Gazy představují porušení Úmluvy o genocidě z roku 1948. Pokud soud shledá Izrael vinným, následovat bude právní a morální zemětřesení – které téměř jistě rozhodne i o výsledku paralelního případu Nikaragua proti Německu, kde je Německo obviněno z napomáhání a podněcování téže genocidy. Pokud by však soud Izrael zprostil viny, důsledky by byly stejně historické – avšak temnější. MSD by musel podrobně vysvětlit, proč obrovské a rostoucí množství důkazů, precedentů a odborného konsenzu o genocidě v tomto případě neplatí. Toto vysvětlení by muselo být nejen dlouhé, ale výjimečné – v podstatě přepsat desetiletí jurisprudence genocidy, aby vytvořil bezprecedentní výjimku. Stručně řečeno, izraelské akce, prohlášení jeho představitelů a pokračující vzdor vůči příkazům MSD nedávají soudu jinou možnost, než dodržet Úmluvu o genocidě – a pohnat k odpovědnosti jak pachatele, tak ty, kdo mu umožnili. Právní standard: Článek II Úmluvy o genocidě Podle článku II Úmluvy o genocidě z roku 1948 je genocida definována jako činy spáchané s úmyslem zničit, zcela nebo zčásti, národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu, včetně: - Zabití členů skupiny, - Způsobení vážné tělesné nebo duševní újmy, - Úmyslné vytvoření životních podmínek vedoucích ke zničení skupiny, - Zabránění porodům, nebo - Násilné přemístění dětí. Úmysl (dolus specialis) odlišuje genocidu od jiných zločinů. MSD spolu s tribunály v Rwandě a bývalé Jugoslávii dlouhodobě uznává, že úmysl lze usuzovat z „vzorce chování“, zejména pokud jsou přímá prohlášení o úmyslu učiněna vysoce postavenými představiteli. (Viz: Krstić, Akayesu, Bosna proti Srbsku.) Zdokumentované izraelské akce: Zničení podle plánu Nyní existuje obrovský a rostoucí záznam – shromážděný orgány OSN, nevládními organizacemi, mediálními vyšetřováními a nezávislými experty – ukazující, že izraelská vojenská kampaň v Gaze zahrnovala: - Rozsáhlé zabíjení civilistů, včetně desítek tisíc žen a dětí, - Zničení nemocnic, škol a uprchlických úkrytů pod vlajkou OSN, - Demolice vodní infrastruktury a odsolovacích zařízení, - Systematické blokování jídla, paliva a humanitární pomoci, vedoucí k hladomoru, - Masové vysídlení, přeměňující Gazu na „zónu neobyvatelnosti“, - Používání obléhacích taktik a hladu jako zbraní války. Nejde o ojedinělé excesy nebo vedlejší škody. Jde o koherentní a trvalou kampaň cílenou na základní prvky života – v souladu s článkem II(c) Úmluvy o genocidě: „životní podmínky vypočítané k fyzickému zničení skupiny.“ Prohlášení o úmyslu: Gallant, Ben Gvir, Katz a další Stejně odsouzeníhodná jsou veřejná prohlášení o genocidním úmyslu od izraelských představitelů na nejvyšších úrovních, včetně: - Ministra obrany Joava Gallanta, který oznámil „úplné obléhání“ Gazy a prohlásil: „Žádná elektřina, žádné jídlo, žádné palivo. Bojujeme s lidskými zvířaty.“ - Ministra národní bezpečnosti Itamara Ben Gvira, který otevřeně obhajoval „podporu migrace“ Palestinců z Gazy a Západního břehu. - Ministra energetiky Israela Katze, který řekl: „Nezapneme vodu ani elektřinu. Humanitární pomoc nebude povolena.“ Nejsou to okrajové hlasy. Jsou to oficiální státní zástupci a jejich prohlášení byla implementována do politiky. Podle stávajících precedentů MSD a ICTY jsou taková explicitní prohlášení o úmyslu přijímána jako silný důkaz genocidního úmyslu, zejména v kombinaci s koordinovanou destruktivní kampaní. Prozatímní opatření MSD: Genocida je již „pravděpodobná“ V lednu 2024 vydal MSD prozatímní opatření v případu Jihoafrická republika proti Izraeli a dospěl k závěru, že tvrzení Jihoafrické republiky o genocidě je pravděpodobné. Soud nařídil Izraeli: - Zabránit genocidním činům, - Povolit humanitární pomoc, - Potrestat podněcování, - A podat zprávu do jednoho měsíce. Izrael tato opatření nedodržel. Pomoc je stále blokována, utrpení civilistů se zintenzivnilo a podněcování zůstalo nepotrestáno. To je více než vzdor – je to potenciálně tiché přiznání genocidního úmyslu. V mezinárodním právu naznačuje selhání změny chování po oficiálním varování nejvyšším světovým soudem vědomí rizika a ochotu pokračovat navzdory tomu. Přeměňuje pravděpodobné riziko na věrohodný důkaz úmyslu. Problém precedentu: Co kdyby soud toto nechal projít? Pokud MSD nakonec rozhodne, že Izrael genocidu nespáchal, bude muset vysvětlit: - Proč činy a úmysl, které splnily práh genocidy v Bosně, Rwandě a Myanmaru, se nekvalifikují, když jsou spáchány proti Palestincům, - Proč explicitní prohlášení vrcholných představitelů mají být ignorována navzdory shodě s předchozími precedenty, - Proč hladomor, zničení životně důležité infrastruktury a masová smrt nestačí k prokázání genocidní politiky. Taková rozhodnutí by nejen vytvořila právní dvojí metr, ale rozbila důvěryhodnost mezinárodního práva. A k ospravedlnění této výjimky by se soud musel odchýlit od své vlastní jurisprudence a vydat pravděpodobně nejdelší stanovisko ve své historii. Nikaragua proti Německu: Další domino Pokud MSD shledá Izrael vinným z genocidy, pak role Německa jako klíčového dodavatele zbraní a diplomatického obhájce z něj činí nejnáchylnější další stát k porušení. Německo: - Dodávalo zbraně během útoku na Gazu, - Obhajovalo Izrael u MSD, - Ignorovalo varování OSN a nevládních organizací, - A potlačovalo vnitřní nesouhlas. Pokud je Izrael vinný, materiální a politická podpora Německa by mohla splnit požadavky napomáhání a podněcování genocidy podle článku III(e). Případ Nikaragua proti Německu tedy přímo závisí na výsledku Jihoafrická republika proti Izraeli. Závěr: Vzdor jako potvrzení MSD byl vytvořen, aby zabránil opakování zločinů 20. století ve století 21. Izraelské akce v Gaze a jeho neschopnost dodržet prozatímní opatření MSD nyní staví soud do pozice, kde by nečinnost měla stejně vážné důsledky jako akce. Pokračováním kampaně masového ničení a deprivace po varování, že takové činy mohou představovat genocidu, Izrael nejen testoval právní práh – možná potvrdil přesně ten úmysl, který činí genocidu stíhatelnou. Pokud MSD chce zachovat integritu Úmluvy o genocidě, musí reagovat rozhodně. Cokoli méně by nejen zradilo účel úmluvy, ale v podstatě prohlásilo, že některé státy jsou prostě nad zákonem. A pokud se MSD rozhodne omluvit nebo zamítnout to, co tolik důvěryhodných expertů a institucí již uznalo za učebnicový případ genocidy, nezklamalo by jen Palestinu. Zklamalo by samo sebe. Snížilo by Úmluvu o genocidě na politický nástroj a mezinárodní právo na divadlo. Soud nemusí být fyzicky rozebrán, ale rozebral by svou vlastní důvěryhodnost. Pokud MSD dovolí Izraeli, aby s tím prošel, nebude to svět, který opustí soud. Bude to soud, který opustí svět.